Série Muffin a čaj od Thea Addaira

Na young adult duologii Muffin a čaj jsem v souvislosti se svou více než rok trvající posedlostí MM romány narážela často. Odrazovalo mě, že ji napsal někdo, kdo používá pseudonym a tím pádem je pro mě špatně zařaditelný. Když jsem ale minulý týden trochu zapátrala, zjistila jsem, že kniha pochází z našich luhů a hájů, a tak jsem se rozhodla ji zkusit. No a co myslíte? Odpustila jsem jí všechny nedostatky a totálně jí propadla. Zde je odkaz na kompletní sérii na Databázi knih, kde najdete i příslušné anotace.

První díl Muffin a čaj pro mě byl návratem do atmosféry střední školy. Kit a Daniel se sbližují na internátě, kde jsou de facto odtrženi od skutečného světa, a společně pracují na textu do literární soutěže. Hluboké myšlenky se mísí s naivitou a dětská upřímnost přechází v zoufalé ticho. Dialogy mezi spontánním Cristianem a odtažitým Danielem mě dojímaly a dokonale mě vtáhly do jejich více než jen přátelské bubliny.

"Vydám se tam hned zítra. Všechny starosti a strachy nechám doma, kdo by se s tím tahal. A změním svět. Možná ne celý. Možná jenom ten svůj. Ale i to bude velký úspěch."
Muffin a čaj se vyznačuje krásným slohem, který se k vážnému Danielovi skvěle hodí, přesto je díky Kitovi hravý a něžný, zpočátku i naivní. Přesně takhle nemotorně jsme se přece při prvním navazování vztahů chovali my všichni! Daniel to neměl lehké – puberta pro gaye může být peklo. Svoji první LGB knihu jsem přečetla před více než rokem a od té doby velmi citelně vnímám různé rádoby vtipné narážky svých přátel a kolegů mířené tímto směrem. Kit mi byl blízký zase sklony k oslovování "těch divných" (zrovna nedávno jsem si uvědomila, že dělám to samé, výsledkem je pak buď katastrofa, nebo celoživotní přátelství). A Teresa byla naprosto úžasná. Při čtení jsem se usmívala jak idiot a nad stranou 113 mě pálily slzy. Zkrátka to bylo moc hezké pohlazení a já jsem autorovi vděčná, že jsem to mohla prožít :) (Moje recenze těsně po přečtení)

Druhý díl Koláčky a spiklenci se vrací k mnohému nevyřčenému – řeší Danielovy potlačené strachy a pokouší se ho jich úplně zbavit. Daniel z internátu putuje nejdříve ke Kitovi, kde zažívá měsíc plný zábavy a porozumění. Návrat do Prahy je ovšem jako studená sprcha a najednou je všechno v háji. De-pre-se. Půl knihy se z ní hrabe ven a bez pořádných šťouchanců okolí by to asi vůbec nedokázal. Velmi realistickou a fajn postavou je Kitova matka Teresa, která Danimu sice fandí, ale nikdy na úkor svého syna. Přitom nemá ponětí, že je důležitou součástí toho svrabu. Tento díl je sepsán v trochu vážnějším duchu, přiměřeně ději.

Dost mě mrzelo, jak Daniel nedokázal vzdorovat svému otci. S Cristianem jim to skvěle fungovalo a ten chlap to rozdupal stejně jako předtím Marek. Ale nakonec to bylo třeba, aby se Dani konečně sebral a začal řídit svůj osud (přiznejme si, že dosud působil dost ufňukaně). Zapojení dalších postav bylo osvěžující - když už nemáte sílu vzdorovat, je dobré mít kolem sebe pár lidí, kteří vás dostrkají ke štěstí. Ovšem stýskalo se mi po veselém Kitovi, tak strašně moc! Přitom tušil, jak to je a kdo v tom má prsty. Když prohlásil, že mu ujede vlak, měla jsem chuť obejmout ho a rozbrečet se úlevou. Je obdivuhodné, jak Theo Addair dokáže vyjádřit lásku i s minimem intimností a smutek z odloučení, aniž by hrdinové zároveň nehleděli vpřed. Bonusem je jemný inteligentní humor. Těším se na další díl a jsem ráda, že bude o jiných hlavních postavách, protože Danimu a Kitovi přeju, aby byli už jen spokojení a hlavně spolu! (Moje recenze těsně po přečtení)

Je to prostě milé, nikoliv bezduché čtení na pár dní. Na blogu autora najdete pár bonusových dialogů (právě rozhovory mezi Danim a Cristianem mě bavily nejvíc). Theo Addair navíc píše pokračování, kde by Daniel a Kit měli vystupovat jako vedlejší postavy.