Série Krev za krev od Catherine Doyle

Catherine Doyle je jen o rok starší než já. Pochází z Irska a její prvotina sestává hned ze třech knih určených náctiletým dívkám. Série spadá do oblasti "mafiánské" literatury, kterou u nás reprezentuje především série Royalové od Erin Watt, dle mého názoru je ovšem krapet lepší. Zde je odkaz na kompletní sérii na Databázi knih, kde také najdete příslušné anotace. 

V prvním díle nazvaném Vendeta se setkáváme se středoškolačkou Sofií, jejíž otec je ve vězení a máma mu to zazlívá. Sofie pracuje v jeho ošuntělém bistru, oporou jsou jí skvělá kamarádka Millie i přátelský strýc Jack. Když se však na obzoru objeví pět děsivých italských bratrů, situace se začne podezřele zamotávat. 

"Znovu se na něj podíval tím zvláštním pohledem, který jako by říkal: 'Nevěřím ti a možná tě chci zabít.'"
Výborně vykreslená atmosféra a prostředí, vtáhne to do děje. Bylo osvěžující, že hlavní hrdina nebyl žádný klaďas, naopak uměl nahnat strach, a nakonec možná ani nebyl hlavním hrdinou? Sofie byla sympaťačka, na konci neuvěřitelně statečná (nebo pitomá). Pořád jsem čekala, kdy mi ten mafiánský příběh začne připadat přitažený za vlasy, ale to se nestalo. (Moje recenze těsně po přečtení)

Druhý díl nazvaný Inferno je jedním velkým chaosem. Sofie se rozhoduje, zda se upnout k Nicolimu, nebo k Lucovi. Objevuje se další mafiánský klan. Pravda o minulosti vyplouvá na povrch. Není nouze o všemožné zvraty a autorka se projevuje jako velice schopná vypravěčka. 

"Rozpolcený, plný snů, ale navěky uvězněný."
Má nejmodřejší oči na světě, nelže a trhá fialky. Lucu musíte mít rádi, v rámci nastolené situace je to nejlepší možný hlavní hrdina. Akorát o jeho snech stále nevíme nic konkrétního, že? Snad příště! Sofiina matka byla dost mimo a Jack se proměnil v ultra zlouna, což byla trochu škoda. Ale vzhledem k žánru to beru. Tento díl byl hodně akční. Líbilo se mi, že Sofie neměla tajnosti před svojí nejlepší kamarádkou, jak to v případě YA bývá, přestože to nedává smysl. Nejlepší kamarádka totiž je od toho, abyste jí vyklopili VŠECHNO! A Milliina filozofie delfínů mě mega pobavila. (Moje recenze těsně po přečtení)

Poslední díl Mafiosa už mě tolik nebral, i když v tom jsem dle reakcí ostatních čtenářů byla sama. Sofie si musela odžít dilema mezi pomstou a morálkou a Luca v sobě potřeboval najít sílu vzepřít se nalinkovanému osudu. Byla bych spokojenější, kdyby ti dva spolu v průběhu více interagovali.

"...nejkrásnější jsi, když mi nadáváš."
Proč tolik mrtvol?! Zpočátku jsem měla pocit, že se vše opakuje a táhne. Šlo hlavně o pomstu – o balancování mezi schopností zabít a zachováním svého já. Tyhle touhy neznám, a tak mi nebyly blízké. Taky se konečně dostavil pocit, který jsem celou dobu očekávala: že je ten mafiánský svět dost přitažený za vlasy. Od druhé půlky, kdy Sofie zase pustila do svého života světlo, už to bylo fajn. Millie byla skvělá jako vždy. Oblíbila jsem si Valentina – kdo by to byl řekl? A držela Lucovi palce, aby se rozhodl správně. Konec byl dokonalý, epilog zbytečný, protože na nic neodpověděl. (Moje recenze těsně po přečtení)

Pokud čtete v angličtině, na Wattpadu ke každému dílu najdete bonusy, ale z toho, co jsem si tam přečetla, jsem se nic nového nedozvěděla. 

Sumasumárum, přestože pro mě tato trilogie není srdeční záležitostí, mladší ročníky ji určitě ocení. Prostředí je přitažlivé, jeho zpracování přitom působí reálně. Přestože se v průběhu na můj vkus až moc vraždí, i etická stránka je dobře zvládnutá. Na konci Lucu sice zbožňujete, přestože zabil hromadu lidí, ovšem fandíte mu, protože svoje činy nijak nesnižuje, ani neomlouvá a zoufale s tím chce skončit. A právě poučení je podle mě u young adult knih velmi důležité. 

Díky autorčinu vypravěčskému talentu bych svým (imaginárním) dětem jednou ráda přečetla sérii Bouřňákův ostrov.