Série Dvory od Sarah J. Maas

Na základní škole jsem byla zamilovaná do Eragona. Jo, mým ideálem byl kluk, co lítá na drakovi a dělá botu za botou. Tuhle fantasy v mých očích dlouho nic nepřekonalo - až jsem minulý rok narazila na Dvůr trnů a růží. Sérii by mělo tvořit šest hlavních knih a dvě bonusové. Momentálně jsou venku první tři díly a jeden bonusový. I tak se nebojte začít - v tuto chvíli je děj pěkně uzavřený.

 Jedná se o příběh z říše, kde vedle sebe žily víly a v jejich područí lidé, kteří po občanské válce odešli na vyčleněná území. Feyre je člověk, ale jednoho dne zabije vílu v podobě vlka a dostane se kvůli tomu za zeď - do vílí říše zmítané konfliktem, o kterém lidé neměli sebemenší tušení. Zde je odkaz na kompletní sérii na Databázi knih, kde najdete i příslušné anotace.

O autorce knih je známo, že jí moc nejdou rozjezdy. Už v předchozí sérii (Skleněný trůn) se s hrdinčiným osudovým mužem vytasila až ve třetím díle. Tohle jsem ovšem netušila, a tak jsem při čtení Dvora trnů a růží moc nechápala, proč se kolem Feyre točí tolik chlapů a co to ten Rhysand, proboha, vyvádí?! 

"Ty jsi také přesně taková, jakou jsem si tě vysnil."
Chápu, proč je tahle kniha tolik oblíbená. Autorka si vyhrála s popisem fantasy světa a předhodila do něj hrdince hned několik charismatických víláků - kdo by si nevybral? Já bych nepochybně měla tu smůlu, že bych skončila s blbounem Lucienem, který kdeco zvrtá! Na druhou stranu, není těch chlapů na jednu lidskou dívku až moc? Trochu to ve mně podrývá důvěru v popsanou lásku k Tamlinovi a to mi vadí, protože proto to čtu… Když Rhys sáhl Feyre na kost, vyhrkla jsem: panebože, to je ale hnusák! Ale na tom parchantovi stejně něco je… Inu, jsem na vážkách, ale určitě doporučuji a vrhám se na další díl. (Moje recenze těsně po přečtení)

Druhý díl Dvůr mlhy a hněvu je top ve třech ohledech. Zaprvé, dokonale udělá ze zaporáka naprostého klaďase. Zadruhé, vyhraje si s pomalým vývojem vztahu mezi Feyre a Rhysandem od nenávisti a rezignace k důvěře, přátelství a nakonec až k lásce. Zatřetí, propašuje do fantasy new adult prvky a vystřihne hned několik parádních sexuálních scén. Výsledek? Za mě nejlepší kniha všech dob a klidně se mi smějte. 

"Vypadni ksakru z mé hlavy."
Kotlík mě spal, tohle je ksakru dobrá knížka, kterou z hlavy jen tak nedostanu! Rhysand je nejúžasnější postava, se kterou jsem se prozatím setkala. Na oko bezohledný parchant s pusou plnou pichlavých poznámek, uvnitř všímavý muž s hromadou starostí, který by pro své blízké udělal všechno na světě (a ta křídla! Na ta já skočím vždycky…). Navzdory obezřetnosti z prvního dílu jsem mu fandila jak blázen. Když měl noční můru, cítila jsem tu temnotu a když Feyre vyprávěl, kdy k němu její duše začala promlouvat, chtělo se mi plakat… Oproti Tamlinovi totiž Rhys měl odvahu vytáhnout Feyre z bahna výčitek a poslat ji do nebezpečí, aby jí vrátil smysl života. Je pravda, že mně stačí uvěřit v kouzla a v lásku, abych se nechala do příběhu vtáhnout, ale Dvůr mlhy a hněvu je propracovaná, dojemná záležitost, kterou si nepochybně zamiluje každá zasněná holka. Je úplně jedno, že se toho zas až tolik neděje a zápletky jsou řešeny takřka božím zázrakem… Stejně to musíte milovat! (Moje recenze těsně po přečtení)

Ve třetím díle Dvůr křídel a zmaru se vztah hlavních hrdinů sice dále vyvíjí, ale vzhledem k blížící se monumentální bitvě je kniha mnohem více akční. Jsou prohlubovány znalosti o dalších postavách knihy, i o jednotlivých dvorech. 

"Rhys je proslulý tím, že přichází s plány, ze kterých jednomu přestává bít srdce…"
Rhysandovi je přes 500, přesto nechá Feyre pobíhat světem a dělat chyby. Hodí ji do vody a plav, vladařko! Feyre se trochu topí, kdeco pokoní a ještě u toho zvládá strkat nos do cizích záležitostí… Zpočátku jsem měla pocit, že cílem knihy je týrat Tamlina, ale autorka to několikrát otočila, to ona umí bravurně. Co se týče dynamiky děje, je tam pár hluchých míst a některé situace se už moc často opakují (třeba plané vyhrožování zabitím) a nakonec to vždycky všechno zapadne do sebe-možná až podezřele dokonale. Ten konec s kotlíkem a Rhysandem, to už bylo fakt moc. Je to holt pohádka… Ale já ji stejně četla s přáním, ať proboha ještě nekončí, protože postavy této série mi přirostly k srdci natolik, že všude bezmyšlenkovitě kreslím měsíc a hvězdy… (Moje recenze těsně po přečtení)

Bonusový díl Dvůr mrazu a hvězd je milým pokračováním rozvíjejícím vztahové linky a mírně poodhalujícím konflikt, který se strhne v dalších knihách.

"Na hvězdy, které naslouchají… Na sny, které se plní…"
Taková milá jednohubka, ve které se toho sice mohlo stát víc, ale pro Feyre a Rhysanda to bylo nepochybně podstatné. Ráda jsem to prožila s nimi! Nejvíc jsem se dojala asi při úvodním rozhovoru mezi Cassianem a Rhysem v domě jeho matky. Doporučuji všem, kteří mají rádi lyriku vztahů mezi hrdiny této série, ti ostatní by to asi uvítali spíše jako součást dalšího dílu, na který se těším jak na Vánoce! (Moje recenze těsně po přečtení)

Svět, ve kterém se série odehrává, je vykreslen tak věrohodně a barvitě, až žárlivostí drtím stoličky. Celou sérii jsem kompletně přečetla dvakrát (za sebou - trochu jsem se pak obávala o své duševní zdraví), druhý díl pak nejméně čtyřikrát, protože po něm sahám, když je mi ouvej. Pokud milujete fantasy a ještě víc romantiku, určitě se nezalekněte ani stránkového rozsahu, ani nudnějšího začátku a ponořte se do světa kouzel, moci a intrik!